Ego

20. prosince 2009 v 12:02 | Já i jiné zdroje |  Naše JÁ

Ego

EGO
Máme :
a) fyzicky orientované já = VNĚJŠÍ EGO - vnímá trojrozměrnou realitu
b) Nevědomí = VNITŘNÍ EGO - je to náš vnitřní hlas, je nesmrtelné, přijímá informace a vznikají tak vnitřní pochody.
Tato ega pracují nezávisle na sobě. Jsou podřízeny multidimenzionální osobnosti, která je naše jádro ( podstata ).
Podvědomí je styčný bod mezi vnitřním a vnějším egem. Nejsou to však skutečné hranice, protože žádné ve skutečnosti neexistují.

Ztotožňujeme se jen se svým vnějším egem, přeceňujeme jej. Jeho pravá podstata nebyla dosud odhalena. Je jako žárlivý bůh, který slouží jen svým zájmům. Nepřipustí jinou realitu. Původně měl pomáhat, ale stal se tyranem. Je však ochoten učit se - uvolnit místo intuici a instinktům.

EGO je přehrada, která zachycuje podněty z ostatních rovin reality. Je to přirozená vlastnost, jeho účel je spíše omezující než rozvíjející. Nosí klapky na očích, nedokáže se napojit na realitu, kterou není schopno vnímat.

Jsme schopni na vlastní příkaz plně využívat svoji energii, a tak nesklouzneme do konfliktu. Neplýtváme jí, ale využíváme k individuálním cílům, které jsou základní součástí naší psychologické zkušenosti.

Celé Já = Multidimenzionální Bytí - má své vlastní cíle, poslání a tvůrčí snahu, které jsou jeho prvotní a základní součástí a určují jeho vlastnosti, díky kterým budou věčně plněny a hledány.
Naše úkoly nejsou samy o sobě důležité. Je to zkouška. Proto si zachovejme smysl pro humor. Na jedné straně bereme svůj život příliš vážně, ale na druhé svou hravou existenci nevnímáme seriózně.

Není třeba za vším hledat zodpovědnost.

Nejsme trojrozměrní, ale multidimenzionální. Je potřeba vidět dál, než je jeviště.

Ego je vnější část celého já. Popírá ho, neboť je zaměřeno cele na fyzickou realitu. Odpovídá za žití ve fyzickém světě.
Naše já obsahuje psychologické a psychické kanály komunikace, přes které ego přijímá informace, aniž by chtělo a žádalo. Následuje příkazy vnitřního já.
Neexistují žádné hranice mezi vnitřním a vnějším já = jsou jedno

Psychologie dělí : EGO----------- PODVĚDOMÍ---------------- NEVĚDOMÍ
Je to však nesmysl. Co se zdá nevědomé z jednoho úhlu pohledu, je vědomé z ostatních.
Vnímáme převážně přes fyzické smysly a vytváříme se tím egoistický pohled na realitu. Naše vnější já je ale připraveno přijímat také nefyzickou realitu.

Lpíme na stereotypech a podobnostech svého chování, na kterých stavíme teorii, že naše mysl se vždy musí chovat podle předem daných pravidel a vzorů. To nám brání vnímat opravdu naše já.
Naše současné bytí se soustřeďuje na příliš úzké pole, takže naše definice sebe sama jsou velmi omezené.
Z obavy ztráty svého já si sami zužujeme vnímání.

Ostatní části našeho já, které si neuvědomujeme, existují zároveň v jiných systémech reality, kde vytvářejí jiné formy. Naše fyzická forma je výsledkem soustředění obrovské emoční energie - ta jej nejen vytváří, ale i udržuje.
Jsme však zapojeni i do jiných rovin reality. Na jiných rovinách máme jinou formu. Nejsme od toho odříznuti, ale odvracíme od nich pozornost.
Lidské ego interpretuje všechno jiné, ale pouze ve světle sama sebe. Tak ale mnoho ztrácí. Analogicky může být přirovnáno ke kůře stromu. Ta je flexibilní, vibrující a vyrůstající ze základu pod ní. Je to kontakt s vnějším světem, tlumočník a na určitých stupních je společníkem stromu. Když se ego místo toho obrátí dovnitř ( pod skořápku ) místo interpretování vnějších podmínek, na které jinak reaguje zlostně, a které je těžké pochopit, vycítí důležitá data a dostane podporující informace z vnitřních smyslů. Účel ega je ochranný. Vnitřní smysly nejsou schopny osídlit fyzickou úroveň. Je to tedy spolupráce ( dohoda ). Podobně jako kůra stromu ochraňuje vnitřek.
Takovým způsobem ego funguje, když reaguje příliš mohutně na čistá fyzická data na naší úrovni - ztuhnutí reality - pak se zdá vše oddělené a studeně odloučené - tak se pro nás tváří svět. Kůra stromů je však potřebná a nemůže být rozpuštěna ( stejně jako ego ).
Myšlenka odloučení může být připodobněna jako tenká vzdálenost mezi kůrou a vnitřkem stromu. Nemáme pevnou/strnulou kůru jako nemáme pevné/ strnulé ego. Místo toho máme flexibilní, proměnlivou kůru, měnící se s živly, chránící vnitřní strom neboli svůj vnitřek, otevírající se a zavírající v rytmickém pohybu. Malá vzdálenost kůry a stromu mezi sebou je naše odloučení.
Vnitřní strom plynule roste, protože kůra je flexibilní. Ego je jako kůra zaměřeno na vnější svět a to je také jeho účel.

Pokud se velice zajímáme o fyzickou hmotu, vtahujeme se do ni. A tak absurdně vytahujeme svoje kořeny. Stromy to nikdy nedělají. Vytahujeme si kořeny z prostředí, které nás živí.

Soběstačné vnitřní já vede ego k manipulaci s fyzickým prostředím, ale nedovolí mu, aby chránilo pouze samo sebe. Naše práce obsahuje sílu našeho vnitřního já v mnoha směrech. Naší zvláštní funkce ega je ukazovat / projektovat jeho práci ve vnějším světě. To neplatí o práci, kde nemůžeme projevit svoje schopnosti. Pokud zastáváme práci, kde nejsme schopni použít naše schopnosti, nebudeme dobře zaplaceni. Naše ego si samo najde práci, kde naše opravdové schopnosti nám zajistí dostatečný příjem.
Některé práce jsou dobré pro ego a zároveň špatné pro rozvoj duše ( obvykle to jsou kompromisy ). Některé asociace, které považujeme za nepraktické, jsou často velmi praktické.

Měli bychom dát na naše pravdivé vnitřní pocity, protože mnohdy ego staví obranu proti nim a my se potom chováme navenek rozumně, ale proti sobě ( své duši ).

Je naneštěstí pravda, že dominantní současné ego může být degradováno na ohromující stupeň, například brainwashingem. Naše základní já však nemůže být zničeno.

EGO je nesmírně důležité. Je to pouze část nás. Je to nástroj, kterým skrytě manipulujeme s fyzickou realitou. Jestliže se spojí se strachem, potom přestává být efektivním nástrojem, ale je kladivem, které nás mlátí přes hlavu. Ego musí být lehké, jinak potlačí talent, který leží pod ním. Talent, který je specifický pro danou inkarnaci.
Podvědomí je větší část nás, než si myslíme a ego není nic víc než vrcholek našeho podvědomí. Je podmíněné negativními odpověďmi. Kreativní energií můžou vytvořit pseudorealisty bolesti a automaticky vytvářet vzorce strachu, které patří egu. Strach nepatří do podvědomí. Materializace paniky a bolesti hrají a týkají se pouze fyzického těla. Projektuje jej ego a krade tak sílu podvědomé mysli. Jinými slovy ego se stává častěji nástrojem přerušení než tvorby.

Podvědomí a ego jsou de facto jedno.

Nevsugerovávejme si před spaním přání, které potřebujeme splnit. Jsou to jen pouta ega.

Občas nás ego může držet ve svém zajetí ( špatné zvyky….) a neumožní nám se uvolnit a poskytnout svobodu psychice. Vědomé strachy jsou hlavní náplň ega. Drží nás v sevření podobně jako ego a potom se tímto startuje přirozený proces. Bojíme se všeho. Ego staví kolem naší životní síly zeď ledu. Některá cvičení ho rozpouští ( meditace, hypnóza…. ). Bodnutí na krku je jako sten, který kouká z ledového strachu.

EGO vždy bojuje, chce být dominantní ve všech věcech. Je přirozeně líné a hledá všemožné výmluvy, proč něco nemůže. Zdroj : WWW.matrix-neo.cz

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama