Buddhismus o Ženách

4. března 2010 v 21:47 | Lama Ole Nydahl |  Buddhismus

Ole Nydahl

O ženách


Otázky kladla Mira Starobrzanska

Je otázkou karmy, zda se narodíme jako muž, nebo jako žena?
Ano, samozřejmě a v čím větší míře je to podmíněno karmicky, tím větší jsou rozdíly v přístupu ke svobodě a štěstí. Tělo, okolnosti (zda přijdeme na svět ve Švýcarsku, nebo v Kongu) a sklony bytostí jsou zcela jasně otázkou příčiny a následku. Já si například myslím, že muži, kteří nyní utlačují ženy, se v příštím životě sami narodí jako utlačované ženy ve stejné společnosti. Tyto uzavřené karmické koloběhy můžeme zřetelně pozorovat po celá staletí. Snad se budou držet daleko od Západu, kde jsme již toto chování překonali!
V civilizovaných zemích mírného podnebného pásu "žlutého" a "bílého" světa, kde lidé žijí vesměs svobodně, mají muži a ženy podobné možnosti. Ženy jsou dokonce osvobozeny od četných špatných mužských rolí, jako je např. vojenská povinnost. Zde je pohlaví otázkou rozvinutých charakterových rysů. Pokud jsme rozvíjeli především intuici, narodíme se spíše jako žena, a pokud jsme přemýšleli jednobodově a abstraktně a byli jsme zaměření na budoucnost, narodíme se spíše jako muž. Projeví se zde ale také naše přání a to, jak jsme byli zvyklí vnímat sami sebe.

Mohou ženy dobře spolupracovat a navzájem se inspirovat?
Pokud nejde o muže nebo o soutěž pro blaho potomků, mohou se ženy navzájem všestranně inspirovat. Obzvláště ve skupinách se projevuje široké pole jejich moudrostí. Měli bychom proto umožňovat takové situace, které zajistí prostor pro volnou ženskou výměnu. Když nejsou ženy vystaveny tlaku, nikdo jim neláme srdce či nenarušuje jejich důvěru, když se z žen prostě radujeme, pak s námi samy od sebe jenom díky otevřenosti, kterou jim poskytneme sdílejí úrovně svého vhledu. Rády něco předávají a učí se. Vždy je důležité, aby ženy mohly jednoduše jen být bez nátlaku, aniž by musely něco dokazovat nebo omlouvat. Potom se rozvinou jejich vnitřní moudrosti.

Proč mají ženy často z tolika věcí strach?
Za prvé jsou vnímavější vůči nebezpečí a za druhé jsou slabší a zranitelnější.
Většina jejich strachů však v jádru spočívá v obavách o blaho druhých, chtějí například chránit své potomky a lidi ve své péči. Když ženy tuto zodpovědnost nepociťují, nejsou vůbec tak ustrašené, mnohé jsou vysloveně statečné a velmi přesvědčivé v okamžiku, kdy je nutné jednat.
Někteří z mých žáků v Rusku jsou u SPECNAZ, OMON nebo jiných speciálních jednotek své armády. Říkají například, že ženy jsou nejlepší odstřelovači. Vyčkávají, dokud nemají jasný výhled, a pak protivníka dostanou. Muži naproti tomu pálí vpravo a vlevo, nudí se a jdou zase domů.
Jeden můj žák, který žije nedaleko Tichuany v severním Mexiku, je velmi známý toreador. Jednou mi po kurzu phowy na jeho pozemku řekl: "Dostanu každého býka, ale nikdy ne krávu." Rozbušilo se mi srdce, objal jsem ho a řekl jsem: "Jsi skutečný gentleman." On trochu zčervenal a odpověděl: "To není ten jediný důvod. Býk při útoku na posledním metru zavírá oči. Takže mu můžu uhnout. Kráva ale nechává oči otevřené…"

Jak se dá pracovat s tendencí žvanit a špatně mluvit o ostatních?
Špatná řeč je především známkou špatné výchovy. Měli bychom se jí v každé situaci vyhýbat hrubé řeči mezi muži i ostré mezi ženami. Ukazuje to jednoduše nižší třídu a špatný styl.
Co se ale týká informací, které se tlachání nebo fámám podobají, existují dva druhy v závislosti na motivaci mluvčího. Jedny ochraňují a jsou určeny k výchově, jiné očerňují. Ty první mají nadosobně učit, jak žijí a jednají druzí, většinou známí lidé. Naučit se něco o pozadí jejich možností a slabostí může být prospěšné. Pomáhá to posluchači lépe porozumět světu.
Další druh této výměny se ale zakládá na žárlivosti a není nikomu prospěšný. Jsou to špatné osobní pomluvy o slavných lidech nebo o těch, které známe. Jsou většinou zlomyslné a zanechávají negativní dojmy v mysli. Je smysluplné vidět vlastní mysl jako krásnou zahradu. Kdo by pak do ní vědomě odkládal odpad?
Když někdo myslí na to špatné, co lidé dělají, sám se na tom podílí. Těšíme-li se naopak z jejich dobrých činů, ukládáme do mysli je. Co je rozumnější? Vnést do svého života šikovné, nebo nešikovné chování lidí?
Co se týče řeči, zdá se, že existují rozdíly mezi zapojením ženského a mužského mozku.
Amygdala, oblast ve středu mozku, která je bohatá na pocity a bývá spojována se strachem, je u žen přímo propojená s řečovým centrem, avšak u mužů je propojena s pohyby těla. Proto když se ženy ocitnou v nebezpečí, bývá je slyšet a muži útočí. To, že žena mohla zavolat muže, aby ochránil ji a její rodinu, mělo v dřívějších dobách jistě také úlohu zachování života. Svět ženy je v podstatě pro řeč uzpůsobený, neboť žena často vychovává potomky a prožívá široký a přehledný svět, podobný oslavě kolem táborového ohně. Muž ovládá okolí spíše svým tunelovým pohledem: vidí jen tygra, jehož kožešinu chce večer nosit. Od té doby, co jsme vyvinuli řeč a nástroje, bylo možné slyšet ženy říkat: "Dítě, prohlédni si to a prohlédni si tamto," zatímco muž brousil svůj oštěp. Tak se doplňují pohlaví v kontaktu se světem.
Doporučuji mužům, jejichž ženy mnoho mluví, vnímat jejich slova jako mantry a rozumět jim jako znamení toho, že se jim dobře daří. Ženy by se naopak neměly cítit rušeny tím, že se jejich muž ponoří do (doufejme že politicky nekorektních) novin, neboť to dělá proto, aby byl informován a aby mohl ovládat svět také pro její dobro. Proto potřebuje široký a abstraktní přehled o událostech.

Proč jsou ženy tak často žárlivé?
Příčinou žárlivosti je pocit základní chudoby. Když se ženy cítí být zajištěny, vyskytuje se tento sklon mnohem řidčeji.
Je k zamyšlení, zda častá lhostejnost mužů je lepší vlastností. Určitě je to však méně bolestivé. Žárlivost vzniká z chybné představy, že můžeme něco ztratit, což z absolutního úhlu pohledu není možné. Existuje jedno dánské přísloví: "Pokud někoho miluješ, nechej ho nebo ji jít. Pokud se vrátí, patří k tobě. A když ne, je to tak lepší." Nikdy bychom si však neměli hrát s pocity druhých. Bylo by to nelidské a je to špatný styl. Život je příliš krátký a člověk má zodpovědnost za štěstí partnera. Své blízké bychom neměli vystavovat nejistotě nebo jim zbytečně lámat srdce, ani u zralých žen, kterým jde především o blízkost mužovy mysli, ani u mužů, kteří jsou zaměření především na tělo ženy. Význam tohoto chování se velmi zvyšuje, pokud jsou ve vztahu děti.

Proč se my ženy tak moc staráme o vzhled těla?
Tělo je užitečné a má přinášet radost. Je-li o ně dobře pečováno, žije déle a má větší smysl. Mělo by však být dobrým sluhou, a ne obtížným pánem. Také váš vzhled je možné považovat za nástroj, neboť přitažlivý vzhled může ovlivnit mnoho lidí. Krásní lidé toho mohou pro druhé udělat více, protože mnozí chtějí být v jejich energetickém poli. Zní to možná komicky, ale i mniši a mnišky "ctnostné" školy Gelugpa, kteří žijí v celibátu, činí cílená přání a modlitby, aby byli v příštím životě krásní.

Proč vidí ženy a muži stejné věci často tak odlišně?
Protože během čtyř miliónů let, po které můžeme vysledovat zpět své předky, se muži vždy starali o lov a ženy o jeskyni a potomky. Muži díky tomu rozvinuli již zmíněné "tunelové" vidění kořisti, zatímco ženy udržovaly v zorném poli vše v blízkém okolí. Vidíme to i dnes: Muž se marně přehrabuje ve skříni a žena hledanou věc vytáhne jediným pohybem. Když se však stmívá a zhoršuje se viditelnost, měl by auto řídit muž, neboť se rád dívá daleko před sebe a následuje bílou čáru i ve vysoké rychlosti. Mnohé zvláštnosti jsou tedy zachovány dodnes.
Dříve zůstaly z deseti dětí naživu jen dvě nebo tři tak dlouho, aby přivedly na svět vlastní potomky, a vlastnosti rasy se rozvíjely v souladu s požadavky na přežití. Pro život v nížinách byly výhodné dlouhé nohy, aby se lidé mohli rychle pohybovat. U lidí z hor se zase vyvinuly kratší nohy, protože tak mohli snáze vynášet náklad do hor. Ve studených oblastech museli lidé myslet do budoucna, aby přežili příští zimu. Ženy se přizpůsobily jinak než muži, jednoduše proto, aby v rozdílných podmínkách zůstaly naživu. V mírových, svobodných a technicky rozvinutých západních zemích jsou ženy méně nápadné než neomalení muži.

Co se může žena učit od mužů?
Navrhl bych: především ochraňující, žoviální smysl pro humor takzvanou hroší kůži aby braly věci míň vážně. Skutečnou svobodou je nemuset následovat každý úlet a pocit. Obecně bych poradil nebýt příliš přecitlivělý nejen v životě, ale i během meditace.
Ženy jsou zřejmě i v meditaci více ovlivněny svými zkušenostmi než muži. Už před 900 lety si stěžovaly velkému dosažiteli Milaräpovi na příliš mnoho myšlenek. On pak odpověděl: "Když vidíš velikost hory, proč se necháš rušit trochou křoví? Jestliže prožíváš hloubku moře, jak tě mohou rušit pomíjivé vlny?"

Proč k sobě ženy nebývají upřímné?
Obecně jsou ženy upřímné samy k sobě, ale spíše lžou druhým. Naproti tomu muži nedokáží přesvědčivě obelhávat druhé, zato velmi dobře sami sebe. To může vést často k nedorozuměním.
Pro mnoho lidí je upřímnost velká a nepřehlédnutelná věc. Proto je pro ně jednodušší říkat to, co lidé všeobecně očekávají a na co jsou zvyklí. Já sám ale říkám vždy pravdu, protože bych každou lež okamžitě zapomněl. Buď tedy neřeknu nic, anebo to, co si myslím. To je má jediná možnost a až donedávna kvůli tomu mí přátelé šedivěli. To se ale již změnilo.

Co si myslíš o dnešním ženském hnutí?
Energické ženy jsou vzrušující ve dne i v noci ale je škoda, když v rámci svých hnutí přebírají všechny ty špatné nudné a strnulé vlastnosti mužské hierarchie, ty, proti kterým samy bojují. Nejvíc mě však ruší, že jak se zdá jen málo z těchto dam má srdce pro své utlačované sestry, že se jednoduše neodváží pomoci jim alespoň do té míry, jak to předepisuje ústava. Bolí mě to, že se poté, co toho tolik udělaly pro vlastní rovnoprávnost, jednoduše stáhnou zpět a stanou se nevýznamnými, namísto toho, aby udělaly něco pro 700 miliónů utlačovaných muslimských žen na celém světě. Zde očividně chybí odvaha k tomu, aby dostaly ze středověku alespoň ty, které žijí u nás. Pokud by bojovníci za práva žen trvali na tom, aby byla na Západě poskytována sociální podpora jen pro takový počet dětí na rodinu, který je v dané zemi běžný, a na tom, aby všechny ženy musely mluvit jazykem hostitelských zemí a měly svobodnou vůli při sňatku, začaly by se tyto ženy vzdělávat a nezůstávaly by ve společnosti cizinkami.

Proč mají ženy často pochybnosti samy o sobě a necítí se být dost dobré? Je to typické pro svobodné země?
Je to v podstatě již překonané díky výchově a moderním kuchyňským strojům. S ochotou k "posluhování" se lze ještě dnes setkat především ve slovanských zemích, ale možná díky tomu dostávají slovanské ženy také více pozornosti a lásky než v mnoha jiných kulturách. Muži cítí, že ochotně přijímají ženskou roli podpory, a to je přitahuje. V germánských zemích jsou dnes mnohé ženy tak nezávislé, že je muži už vůbec nevidí jako sexuální protějšek nebo jako možné partnerky. I když možná tráví dlouhé hodiny před zrcadlem, nedávají mužům navzdory svému upravenému vzhledu pocit, že by jej potřebovaly. Místo toho jsou vnímány jako konkurentky a kvůli tomu se vytrácí přitažlivost a radostné noční chvíle. Mnoho žen již vnímá tuto past, a usiluje proto méně o vnější rovnost. Cítí, že přece jen prožijí více lásky, když se nesnaží mužům příliš vyrovnat. Pokud začnou být příliš jednoznačné ve vyjadřování, stírají se ty zajímavé rozdíly mezi muži a ženami. Při setkáních muže a ženy pak sice nedochází k nedorozumění, ale zároveň zůstávají nezávazná.

Měly by se ženy, které příliš neprojevují svou ženskou stránku, změnit?
Každá by měla spočívat ve svém středu, každá má na to právo. Buďte jednoduše přirozené. Každá z vás je jedinečná a potřebná. Nepotlačujte svou ženskost a zbytečně s muži nesoutěžte. Zachovejte si své pole působnosti a pracujte s nimi společně jako s přáteli. Chtít něco násilně dokazovat není přitažlivé ani užitečné a také to člověka činí osamělým.

Jak poznáme, zda přišel čas ukončit nějaký vztah? A jak můžeme zaručit, že nebudeme v dalším vztahu pokračovat ve stejných tendencích?
Pokud ve vztahu již dlouhou dobu neprožíváte radost a nemáte děti, můžete se porozhlédnout, zda vám někdo jiný dá náklonnost, kterou potřebujete. Somerset Maugham radil: "Udělejte to tehdy, pokud už nechcete použít partnerův kartáček na zuby." Na druhou stranu je všechno, co nemeditující prožívají, zabarveno měnícími se stavy mysli. Pokud měl člověk více partnerů a mezitím málo rozvoje, který by rozšířil jeho prostor mysli, např. času pro meditaci, nachází u většiny z nich často stejné chyby. Neznamená to, že by tyto chyby měli častěji než jiní lidé, ale že takové slabosti očekáváme a zaměřujeme se na ně. Když tedy s někým můžeme sdílet jinak příjemné okolí, můžeme stejně tak dobře ve vztahu zůstat, nejdříve daný problém s ním nebo s ní propracovat a poté vyčkat, jaká dlouhodobá přání se dále objeví.
Problémy, které nás ruší, jsou naše vlastní. Když se někdo chová zvláštně a my nemáme žádný emocionální háček, za který by se mohl zachytit, myslíme si jednoduše: "komické", nebo: "ubozí rodiče". Necítíme se tím však být rozrušení. Pokud nás ale někdo zasáhne na citlivém místě, cítíme se být ihned napadeni. Důvodem této zranitelnosti je vnitřní slabost, a podobné podmínky se budou objevovat neustále, dokud tento vnitřní uzel nepřetneme. Proto bychom měli brát svět jako zrcadlo a co nejrychleji cíleně pracovat se všemi překážkami a přecitlivělostmi.

Jak zacházet se situací, kdy nám někdo pomáhá, ale cítíme, že za to něco očekává?
Dát tak jasně, jak je to jen možné, najevo, že nás nelze koupit, ale že oba tedy ten, kdo dává, i ten, kdo bere vytvářejí dobrou karmu. Když žijeme dharmou, není to až tak složité. Jsme jednoduše vděční a přejeme si, aby měl náš pomocník z toho, co udělal, brzy užitek. Není nutné mít strach z dárků, které nám umožňují to procvičit, neboť pak mají všichni prospěch a podílejí se na lidském rozvoji. Pokud ale přitom přetrvává pocit očekávání nebo protislužby, je lepší nic nepřijímat. Když nám chtějí pyšní lidé něco veřejně dát, měli bychom to ve většině případů ihned použít na nějaký jiný dobrý účel a dárce přitom velice chválit. Pokud je ale vztah dobrý a oba mají stejnou motivaci, stanou se dárci později skutečnou podporou a přáteli, např. nějakého místa pro meditaci v ústraní nebo centra.

Proč se ženy stydí?
Zvláštní je, že samotné zčervenání mělo původně upozornit milence na nabízené půvaby. Zůstaňme ale u otázky. Myslím si, že do určité míry se stydí každý. Pravděpodobně je tomu tak proto, že jsou pohlavní orgány tak zranitelné. Muž, který nemá kalhoty, může své ctnosti zamotat do všeho možného a ženy jsou bez oblečení náchylné k zánětům. Možná vznikl tento pocit proto, že tyto části těla musí být chráněny. Potom se objevila náboženství, která spatřila svou výhodu v tom, že mohla potlačovat a řídit lidské pudy, a vnesla do hry problémy, jako je stud a pocit viny. Voják, který se právě miloval, bude nerad zabíjet, naproti tomu ten, kdo dlouho nedržel nikoho v náruči, bude velmi nabroušený. Zulský král Čaka držel muže ve svém vojsku od 18 do 36 let v celibátu a dobyl velké části jižní Afriky, dokud 10 000 jeho válečníků nenarazilo na 300 odhodlaných Holanďanů. Potom, po porážce u Blood River, se jeho říše rozpadla.

Proč ženy často říkají "ne", když vlastně myslí "ano"?
Záleží na míře přitažlivosti. V podstatě si každý přeje mít naplněný život, ale zároveň je tu neustálý tlak rozdílných společností, náboženství, vládnoucí morálky a podobné věci. V muslimských zemích jsou například ženy za nevěru odsouzeny k smrti ukamenováním, zatímco muži jsou zbičováni. Protože jsou ženy obecně i v civilizovaných společnostech posuzovány tvrději, musejí často říkat předstírané "ne", i když by rády řekly "ano". Ženy to však mohou dělat i v úplně svobodné situaci, neboť pak o ně musí muž usilovat a převzít určitý druh zodpovědnosti. Myslím si, že většina žen pokud právě nejsou nadmíru zamilované si je vědoma možné budoucnosti vztahu, a proto se chovají váhavěji, než to skutečně cítí. Pozorovat to je ostatně okouzlující. Když ale muž bere ženské "ne" doslova, nemá to žena často vůbec ráda. Chytrý lovec by si proto měl udržet své nadšení a nadále ukazovat svou obětavost a oddanost věci.

Na co by se v dnešní době měla žena buddhistka při hledání partnera zaměřit?
Především: on musí mít smysl pro humor, umět být vtipný, stát nad situacemi. Najděte muže, který vaši cestu podporuje nebo je sám buddhista. Bude-li to možné, meditujte společně, pak bude mít všechno, co budete dělat, příchuť vysvobození. Když založíte rodinu, prospěje to všem, stejně tak když budete meditovat.
Nenechte prosím vymizet svou práci s myslí kvůli úkolům v domácnosti. Každý s trochou rozumu by si měl denně najít nějaký čas na meditaci. I půlhodina nebo dvacet minut, kdy splýváme s lamou, mají skutečný význam, a to z krátkodobého i dlouhodobého hlediska.

Co znamená praktická moudrost a aplikace zkušeností?
Ženy se učí ze zkušeností lépe než muži. Muž kvůli svým ztuhlým představám rád něco protlačí násilím. Chce také vědět, proč něco nefunguje. Zdá se, že ženy tyto abstraktní roviny nepotřebují. Když zpozorují, že něco k ničemu nevede, rychle změní svůj směr. Proto dělají muži vynálezy a ženy se starají o to, aby prospívala rodina.

Měla by žena dělat očistné praxe, když je těhotná?
Ano, embrya milují mantry, především stoslabičnou.

Jak se dá skloubit rodina s každodenní praxí?
Kdo je příliš vytížen, musí za určitých okolností praktikovat, zatímco ostatní spí. Nebo ještě lépe: řekněte své rodině, ve kterou denní hodinu meditujete. Tak můžete skloubit jejich potřeby a své přání rozvoje. Také zjistíte, že psi, kočky a děti se během toho budou snažit být u vás. Milují mozkové vlny, které vznikají v meditaci.

Má význam pohlaví učitele?
Způsob přednášení a možná i témata budou trošku rozdílné, ale nikoliv poselství. Ženy mluví více obecně, obcházejí věci z různých stran a jsou zaměřeny na zkušenost, zatímco muži přistupují k tématu cíleněji a rádi vyzdvihují abstrakce a zajímavé detaily. Učení budou ale vždy stejná, všechna pocházejí od Buddhy.
Čím jste mužštější, tím více jste nadšeni ženským pohledem. V tom, co říkají, je tolik komplexnosti, tepla a citu, zatímco muži si rádi hrají s myšlenkami a chtějí vědět, zda existují hranice, případně kde.

Proč nemáme více ženských cestujících učitelů?
Vlastně si myslím, že jich máme docela dost, především v zemích s protestantským pozadím. Nejčastěji ale přenechávám tuto otázku Hannah. Ona pak říká, že ženy o tuto pozici tolik neusilují a že jsou pro ně důležitější biologické možnosti. Když ženy mají muže, narodí se jim děti a mohou budovat své hnízdo, je to pro ně většinou důležitější než pro muže. Mnoho našich žen to již zvládlo a šly potom dál. Založily rodiny a později začaly skvěle učit díky zralosti z této zkušenosti. Po porodu se v ženském těle projeví znamenité moudrosti a my všichni v podstatě žijeme díky jejich zodpovědnosti přinášet do světa život.

Jak mohu motivovat své přátele ze sanghy k praxi?
Ženám vyprávějte, že poklony zplošťují břicho a zvedají prsa. Mužům řekněte, že se jim pivní svaly přesunou na ramena. Každému připomeňte, že meditace Diamantové cesty je učiní zajímavými, hlubokými a neochvějnými.

Jak můžeme rozvinout sebekázeň vedoucí k meditaci?
Myslete často na Čtyři základní myšlenky, které zaměřují mysl na nadčasové hodnoty. Jsou velmi důležité. Když máte málo času, jednoduše se rozhodněte, že tento život nabízí jedinečnou příležitost. Že právě teď máte možnost používat metody, které Buddha předal svým nejbližším žákům v jejich nejsvětlejších okamžicích. Pak si pomyslete: "Nyní mohu zase půl hodiny meditovat jak krásné, jaké štěstí!" Přistupujte k tomu tímto způsobem.

Proč máme problémy s poklonami?
Protože jsou těžké. Je to jednoduše tvrdá práce. Kromě toho, když se tělo pohybuje a vnitřní energie se pohybují nahoru a dolů, vede to k silným očistám shromažďovacího vědomí.
Jedna koňská síla je výkon, který zvedne 75 kilogramů o jeden metr za jednu sekundu. Představte si, kolik práce znamenají poklony především pro vysoké, těžké lidi. Proto radím těm méně sportovně založeným: "Dělejte každé ráno 111 poklon, pak je máte hotové za tři roky." Když potom lidé chtějí pokračovat, třeba i kvůli vytrvalosti a ohebnosti, ale bez počítání, pak toto číslo odpovídá přibližně 15 minutám klouzání.

Můžeme dělat meditaci na Zelenou Táru?
Momentálně je k dispozici jen verze pro děti. Zelená Vysvoboditelka byla v Tibetu zřídka používána jako meditace, ale často jako přivolání. Když ženy ráno vstaly, opakovaly 21 chvalozpěvů Vysvoboditelky, zatímco dojily krávy, vymetaly stáj a připravovaly jídlo. V indických uprchlických táborech, kde jsme Hannah a já bydleli, to stále ještě každé ráno dělaly. Působí to velmi krásně. Tato přivolání především zelené formy nejsou sezeným cvičením, zatímco pro ostatních 21 Vysvoboditelek, jako např. pro Bílou Táru, máme k dispozici zajímavé meditace. Hannah a já jsme strávili jeden týden právě v energetickém poli této bílé formy. Představuje sílu vůle a dlouhý život, jmenuje se Dölkar, sedí v plné lotosové pozici a má sedm očí, čtyři z nich na dlaních a chodidlech. Je neuvěřitelně krásná, mimo všechny popisy, v srdci má kolo prostoru a daruje fantastické úrovně zkušeností a bohatství.

Jaká je role ženských ochránců jako například Mahákálí?
Ženští buddhové, ať už uklidňující, obohacující, fascinující, nebo ochraňující, dělají jemnou práci, působí na vnitřní a tajné úrovni. Udržují čistotu svazků s buddhy, s nejvyšším pohledem, s mantrami a mezi praktikujícími navzájem. To je hlavní oblast jejich aktivity. Mužské formy jsou určeny k "hrubé" práci. Ochraňují tělo, řeč a mysl bytostí. Stejně jako v životě se ženský aspekt stará o osobnostní a psychologické oblasti.

Jaká je aktivita dákyní? Je spíše kreativní, nebo destruktivní?
Oblastí jejich činnosti je zničení ega vždy tím nejsmysluplnějším a nejúčinnějším způsobem. Kdykoliv mi během uplynulých let některá z nich dala požehnání, vždy se objevilo tolik radosti, že jsem zapomněl na všechno ostatní. Myslím si, že ženskou vlastností je především láska laskavost, která drží všechno pohromadě a díky níž každá situace získává na významu pro dobro všech bytostí. Není-li žena laskavá, vypadá to velmi nepřirozeně, jednoduše to nesedí. Bismarck, který před 150 lety sjednotil Německo, řekl: "Jdi se k muži učit o válce a k ženě o lásce. O tom něco vědí."
Vidíme to také v buddhistických tantrách: Otcovské tantry jsou především pro hněvivé lidi a ženské tantry jsou pro ty, u kterých převládá touha. Buddha varoval před hněvem především ženy. Tento pocit není přitažlivý, činí lidi osamělými a v příštím životě způsobuje zrození v ošklivém těle.

Jak dosáhnout vnitřního klidu?
Meditujte na svého lamu nebo na nějakého buddhu, jak se před vámi nebo ve vás rozpouští ve světlo. Nechejte jej zářit do vás, pak se všechno vnější i vnitřní rozpouští a buďte vědomým prostorem, zcela vědomým, ale bez středu a hranic. Když jasnost ochabuje, tak předtím než se objeví pocit "bílé stěny", nechejte svět objevit se jako čistou zemi a všechny bytosti jako potenciální buddhy. Jako pokračování mezi sezeními vnímejte myšlenky co nejvíce jako moudrost a všechny zvuky jako mantry. Nakonec se podělte o dobré dojmy se všemi bytostmi.

Je pravdou, že pro ženy je těžší dosáhnout osvícení, i kdyby měly více zkušeností než muži, protože více ulpívají na životě nebo na formě jako takové?
Ženy mají více připoutanosti a biologicky se cítí za svět více zodpovědné než muži. Ale na začátku cesty mají ženy výhodnější výchozí pozici, ty nejlepší karty pro hru. Protože většina učitelů jsou muži, mohou se učiteli více otevřít, vytáhnout své antény intuice, nadchnout se a díky tomu všechno velmi rychle přijmout. Muži se většinou nejprve porovnávají s tím druhým "chlapem", aby viděli, čeho je schopen. Proto jim často trvá déle, než rozvinou důvěru. Protože ženy podle mých zkušeností začínají s přirozenou oddaností a láskou, dává to rozvoji sílu navíc. Na konci cesty to ale mají muži lehčí, neboť ženy téměř nevyhnutelně rozvinou nějaké jemné lpění, zatímco muži si v jádru zachovávají mysl malého kluka.
V poslední minutě vyhodí všechno jednoduše do vzduchu a jsou volní! Proto je tak důležité, aby se pohlaví mohla doplňovat a držet pohromadě. Na začátku drží žena muže díky své pravidelnosti a vytrvalosti a chrání potřebnou oddanost a vděčnost vůči učiteli. Na konci je to právě hravá mysl muže, která oba vysvobodí. Z tohoto důvodu jsou buddhové na té nejvyšší, "nepřekonatelné" úrovni úrovni anuttárajógatantry vždy v párovém spojení, a proto se také naše krásné buddhistické páry tak dobře rozvíjejí. Vědomě dávají dohromady tyto dvě podmínky a sjednocují je.


překlad: Maruška Kapitánová
korektura: Rostislav Rypl, Dagmar Horňáková
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ophuels ophuels | Web | 17. června 2015 v 16:05 | Reagovat

konečně se objevil ato již заждался O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama