Láska a Partneství

4. března 2010 v 21:51 | Lama Ole Nydahl |  Buddhismus

Ole Nydahl

Láska a partnerství


Největší lidské radosti a utrpení se objevují v oblasti lásky a vztahů. Pokaždé, když se nám zrychluje tep, cítíme, že se děje něco neobvyklého. Každý považujeme své vlastní pocity za něco výjimečného, ale pokud se podíváme blíže, spatříme, že jejich kořeny jsou mnohem hlubší. To, co se zdá být velice osobním prožitkem, je ve skutečnosti setkáváním a doplňováním se nejzákladnějších zákonů, jimiž se řídí vesmír.
Tam, kde si nadčasový otevřený prostor, jenž je potenciálem všeho, svobodně hraje, se dualisticky vyjadřuje jeho energie a prožitek vlastností. Svůj potenciál plně manifestuje jako blízké a vzdálené, teplé a chladné, pocitové a pojmové, nebo také mužské a ženské. Kdyby existoval pouze samotný prostor, nic by se nedělo. Od prostoru je však neoddělitelné vědomí a vždy jsou v něm rovněž přítomny radost a energie. Prostor se tedy projevuje dualisticky pokaždé, když se objevují protiklady, a poté co splynou, se ukazuje to, co je jejich podstatou, rodí se bohatství. Je možné to přirovnat k experimentálnímu jevu, při kterém se na počátku rozštěpené atomy srážejí velmi vysokou rychlostí. V atomech je naakumulovaná obrovská energie, která se uvolňuje až tehdy, když se rozštěpené atomu znovu sloučí.
Když se tedy zamilujeme a navzájem se otevíráme, setkává se mužská a ženská podstata. Je důležité pochopit, že vše je méně osobní než se zdá. To, co prožíváme jako něco velice osobního, je v podstatě všeobecnější, a setkávání a sjednocování duality ve skutečnosti poskytuje překvapující možnost vnějšího a současně i vnitřního rozvoje. Prostor, který mezi těmito protiklady vznikne, obsahuje všechny možnosti. Jejich jednota je ale něčím více než prostým součtem těchto možností.
To znamená, že když se plně setká mužský a ženský protiklad, objeví se doposud neznámé vlastnosti. Samozřejmě, že se od sebe navzájem učíme pokaždé, ale když se k tomu přidá ještě láska, dostává vše nový rozměr: energetické pole vzniká z oboustranného zájmu, samo od sebe, vykračuje mimo osobní prožívání prostoru a rozkoše, tvoří podstatu inspirace.
Když se milujeme a intenzívně se dotýkáme, ožívají dříve nepoznané aspekty mysli. Protože situace je tvůrčí již sama od sebe, více dáváme než bereme. Odehrává se mnoho z toho, co doposud zůstávalo skryté.
Takovýto proces nastává bez ohledu na způsob jakým se navzájem otevíráme. Někdo si je více vědom vnější úrovně tím, že se raduje z mnoha hodin strávených v posteli. Jiní lidé se setkávají na vnitřní úrovni, sdílejí ten samý zájem a chtějí dělat podobné věci. Jsou rovněž takoví lidé, kteří se spolu cítí spojeni, protože se vzájemně doplňují na nejhlubších názorových úrovních. Není podstatné, zda je hlavní příčinou existence spojení fyzické očarování, vnitřní pocity nebo silná identifikace. Tady se nabízí široká oblast ke studiu. Pokud inteligentně pracujeme s tím, co je, nabývá rozvoj člověka plnější podoby.
Protože je to možné jen v poklidné atmosféře, je důležité se ve vztahu vyhýbat očekávání a rivalitě. Buddha nikoho v žádném případě nepřivazuje k nechtěnému partnerovi a často ukazuje, jak je těžké odpovídajícího partnera najít. Ale od okamžiku, kdy se rozhodneme k soužití ve svazku, je rozumné stát bok po boku. Je důležité se navzájem plně podporovat a toho nejlépe docílíme tím, když uvažujeme "my" nebo "nám" namísto "mě a jí" nebo "mě a jemu". Vzestupy a pády oba partneři obyčejně prožívají společně, ale štěstí a utrpení závisí na způsobu vidění každého z nich. Když tedy oba mají téměř stejné vlastnosti, je důležité se o ně dělit. Myslet si nebo říkat "Podívejme se, co můžeme udělat," odstraňuje pocit oddělenosti, objevuje se hodně radosti a přesvědčení, že se nikdy neocitneme v bezvýchodné situaci. Mysl nezná jakékoliv omezení.
Život nelze prodloužit, život se pouze neustále zkracuje. Jakým způsobem tedy můžeme úspěšně probudit tyto nadčasové síly v našem každodenních světě lidském vztahů? Na vnější úrovni je moudré rozdávat tolik štěstí, jak jen je možné, být vědomě laskaví mezi sebou navzájem a v aktu lásky se radovat z hojnosti odlišností mezi ženou a mužem, chovat se k sobě jako ke svatyni, s velkou otevřeností. Nejsme-li mnichem ani mniškou, je užitečné brát své tělo jako nástroj, který dává druhým štěstí.
Setkání na vnitřní úrovni by mělo uchovávat rovnováhu mezi moudrostí a soucitem. Muži mají více metod, ženy zase více intuice, a pokud v atmosféře důvěry přebíráme tyto vlastnosti jeden od druhého, přináší to výsledky, které překračují veškerá očekávání. Těžkosti, které se objeví, jsou zpočátku dosti úmorné. Jejich překonání vyžaduje hodně silné vůle. Hodně práce také máme s našimi vnitřními rytmy. Například muži oddělují den od noci. V práci jsou často přísní a když se blíží k ženě, zapomínají na změnu tónu. V noci potom na všechno zapomenou. Myšlenky krouží okolo lásky a radosti a udivují se nad tím, co se stalo ženě, která setrvává ve svém 24-hodinovém cyklu. A ona, pokud s ní nebylo během dne laskavě zacházeno, prostě není schopna v noci vytvořit dost teplých šťáv. Toho bychom si měli být vědomi, protože se jedná o záležitost, která je velice citlivá pro oba partnery. Život bychom měli dobře využít.
Nejhlubší úroveň spojení muže a ženy je v buddhistické symbolice znázorňována jako lotos a diamant. Žena je lotos, dává se přirozeným způsobem a touží být pro druhou osobu dlouho významná. Muž je diamant, je rovněž schopen zářit sám od sebe. Spojení lotosu s diamantem poskytuje ve fungujících vztazích neomezenou radost vyplývající z dokonalosti bytí a tato radost se rozprostírá dále na vnitřní a vnější úrovně. Pochopení toho, že je to dokonalost neosobní, způsobuje, že se soucit a moudrost stávají přirozenými a zraňování druhých je zcela vyloučeno.
Jaké druhy lásky existují? V podstatě dva: Jednak je to dávání a braní. Zde se vyvarujte připoutanosti. Ta omezuje svobodu, chce kontrolovat a pokaždé je ovlivněna minulostí a budoucností. Pokud se pocity tohoto druhu začnou rozvíjet, rychle se jich zbavte. Stanou se vězením a nic dobrého nepřinesou ani vám, ani nikomu jinému. Naprosto jiná je láska obohacující, která je populárně podávaná v úsloví "jestli někoho miluješ, dej mu svobodu". V tomto případě se radujeme z rozvoje druhých, ať už jsou s námi nebo ne a ať už k sobě patříme, nebo nepatříme. Tento způsob je vždy lepší. Lidé nejsou zaměřeni na sebe sama a pocit nadbytku vytváří prostor, kde mohou dozrávat. Vše se stane bohatším.
U posledně jmenované, velice pozitivní lásky, je možné rozlišit čtyři popisy. Dva z nich jsou dobře známé, zbylé dva jsou abstraktnější.
První je inspirující dávání a braní, obecně nazývané láska. S postupem času jeden z partnerů obětovává více, ale je zachována rovnováha a oba dva ze vztahu bezprostředně čerpají užitek.
Do této skupiny patří také soucit. Je ušlechtilý do té doby, dokud z toho druhého nedělá někoho slabšího nebo toho, kdo dostává, ale naopak ho činí silným a vytváří mu možnost k pozdějšímu dávání. To přináší výsledky, pokud žádná ze stran nepočítá ztráty a zisky, a oba dva jsou dostatečně inteligentní, aby se vyhnuli pýše a závislosti. Tento druh moudrosti je nezbytný v případě, že si chceme soucitným způsobem poradit se "slizkými" světovými problémy, jaké s sebou přináší islám a přelidnění.
Sdílená radost znamená to, že se radostně dělíme o pozitivní události, dokonce i když se nás netýkají. Prostě existence něčeho dobrého je skvělá, zmenšuje se tak utrpení a je umožněna svoboda a rozvoj člověka. Situace, které umožňují kvantitě stát se kvalitou, dokazují, že je toho mysl schopna.
Název nejsubtilnějšího popisu lásky často lidi ze Západu zaskočí. Tento stav totiž většinou řadí do oblasti filozofie. Je to rovnost. Rovnost znamená, že každý má buddhovskou podstatu, ať už o tom ví nebo ne. Pochopení toho, že mysl každé bytosti je v podstatě jasným světlem a že tento potenciál nemůže být zničen, pomáhá snadněji zachovat čistý pohled na vnější a vnitřní svět.
Pozvedání se do světa těchto čtyř rozhojňujících druhů lásky vyžaduje mezi partnery určité pochopení. Ženy, které nemají mnoho dětí nebo je nemají vůbec, by se měly vyhýbat popudu vychovávat muže namísto dětí. Rovněž tak muži, kteří berou ženy jako investici, by se měli radovat z růstu této investice. V obou případech je pokus o kontrolu ztrátou času. Místo toho je lépe zajistit více životního prostoru, rad, jsou-li chtěné, a pracovat s tím, co je možné. Oba by měli vědět, že každý okamžik může být tím posledním, a uvědomovat si, že láska, dávání a důvěra přinesou daleko více naplnění než dávání vynucené závislostí. Partner, který miluje z pozice svého nadbytku, obohacuje daleko více než ten, který jen udržuje vztah nebo se v něm vyhýbá problémům.
Když se rozdílné role přirozeně setkávají, jako je tomu v případě, kdy muž chce zapomenout na problémy z každodenních bojů, a žena naopak cítí potřebu si o něčem trochu déle popovídat, měly by obě strany milovat své partnery takové, jací jsou. Je důležité si důvěřovat, neboť tak se svazek udržuje. Ať už se tedy rozvoj odehrává na intuitivní nebo praktické úrovni, mělo by to přinést užitek oběma. Obzvlášť pod muslimským vlivem, ale i ve fundamentalistickém křesťanství, se to děje naprosto jinak. Svazky a rodiny, ve kterých muž směřuje svoji pozornost ke světu, žena k muži a děti k matce, fungují pod velkým náporem a útlakem. Tyto struktury závislosti, které tak oklešťují lidský potenciál, které omezují život očekáváním a strachem, minulostí a budoucností, dokáže rozrušit jen hluboká láska a důvěra. V obou vzpomínaných kulturách, kde není otevřené setkání pohlaví dovoleno, je zapotřebí velké odvahy. Ta má svou hodnotu. Když dokážeme překonat strach z toho, abychom se tady a teď otevřeli, prožijeme ten nejskvělejší pocit. Všechno získá na významu a rozzáří se dokonalou radostí a pocit toho, že k sobě navzájem patříme, učiní rozvoj každého z nás naším společně sdíleným bohatstvím. V získaném prostoru najdou oba další aspekty své vnitřní síly a ta dále vyvolá více inspirace. Čím lépe to chápeme a více důvěřujeme prostoru, tím více se svazek stává svobodnější a skvělejším.
Jedinečnou pomocí, která umožňuje dokonalosti mysli projevit se v každé situaci, je buddhistický vhled. Je pomocí pro lidi, kteří se nebojí vlastního potenciálu. Pouhé pochopení toho, že se nemůže stát nic, co není karmou, je ideální jistotou a umožňuje mít situaci pod kontrolou. Způsobí, že je možné milovat, vyjadřovat soucit, pociťovat soucitnou radost, být si vědom rovnosti a tak dělat to, co je pro svět nejlepší.
Co tedy zjišťujeme, když se setká mužská a ženská energie? Výrazy ve tvářích těch, kteří šťastně sdílí lásku, jsou plné významu pro každého, kdo v nich dokáže číst. To je ale teprve vrcholek ledovce této dokonalé výměny. Když se ženě v různých situacích otevřeme, vnímáme její ruce, křivky, radost, způsob, jak se pohybuje, strukturu jejího těla a řeči, dojdeme k naprosto novým úrovním prožitků. Pokud se jimi necháme plně inspirovat mimo veškeré ego a pojmy, spatříme, že žena předává a má v sobě pět různých moudrostí, které ve skutečnosti překračují veškerá omezení. Proto jsou v mnohých kulturách múzy a dárkyně inspirace ženského rodu.
Buddha a pozdější jogíni to přesně pochopili. Hlásali, že pět druhů osvícené moudrosti je esencí ženskosti. Přistupuje-li muž k partnerce jako ke svatyni, s úctou a oddaností k zázraku její ženskosti, může je postupně vstřebat.
  1. První moudrost se nazývá moudrost podobná zrcadlu a je přeměnou běžného pocitu hněvu. Ukazuje jevy takové, jaké jsou, nic nepřidává ani neubírá. Na této úrovni zcela zřetelně vidíme podstatu mysli a vše, co se v ní objevuje.
  2. Druhá moudrost je nazývána vyrovnávající a očišťuje pýchu. Ukazuje věci jako velice bohaté a rozmanité, jako složené a plné možností.
  3. Rozlišující moudrost se objevuje, pokud se osvobodíme od připoutanosti. Tato moudrost je schopností vidět každou osobu a situaci současně jako samostatně existující i jako součást živého celku.
  4. Moudrost prožitku dodává duchovní sílu pozorovat běh příštích prožitků, následovat je a učit se z nich. Dříve byla těžkým pocitem závisti.
  5. Nejvíce osob dosahuje poslední intuitivní nebo vším prostupující moudrosti. V podstatě je přeměnou základní nevědomosti. Nejhrubší záclony mysli mohou být naprosto sejmuty díky hluboké lásce a skvělým ochranným skutkům.
Různé ženy inspirují rozdílnými způsoby. Pokud žena dává dostatečné množství lásky, může předávat i všech pět druhů moudrosti. Oddaný nápadník potom získá vlastnosti vyjádřené v symbolech diamantu, drahokamu, lotosu, meče a buddhy, které představují výše zmiňovaných pět moudrostí.
A co získává žena tím, že se otevře mužské energii? Čtyři aktivity. Přesto, že je již v určitém stupni intuitivně zapojila v rodině a v jejím blízkém okolí, tady nabírají nadosobního rozměru a ovlivňují okolní svět. Muži jsou neustále aktivní, mají velkou schopnost přitahovat, mají velké ruce a díky tomu ztělesňují tisíce skutků těla, řeči a mysli, které může každý z nich vykonat. Všechny muže lze zařadit do čtyř kategorií.
  1. Muži prvního typu jsou především uklidňující. Jsou žoviální a přátelští, často s postavou podobnou hrušce. Každého uklidňují a touží, aby se všichni dobře cítili.
  2. Druhých mužů je všude plno, stále něco zkoušejí a něco začínají. Přesto, že nejsou výrazně svalnatí, velice výrazně rozmnožují veškerý potenciál.
  3. Jako třetí je fascinující různorodost. Ti, kdo s ní pracují, dokáží vzbudit zájem ostatních. Tito muži ví, jak zapůsobit a otevřít srdce, jak se oblékat a říkat vhodné věci.
  4. Nejlepšími přáteli žen jsou však často muži čtvrtého druhu. S veškerou energií ochraňují ženu v okamžicích, kdy všichni ostatní zklamou. I přesto, že ne vždy drží krok s posledními novinkami, dá se na ně spolehnout při těžké práci.
Samozřejmě, že žena v sobě nejprve rozvine vlastnosti partnera, se kterým žije. Protože je velmi intuitivní, může prohloubit celé pole mužské aktivity a to rychleji, než většina mužů ženské moudrosti přisuzuje. Neexistuje bezprostřednější cesta rozvoje než je ta, kdy se naprosto otevíráme osobě, kterou milujeme.
Doposud jsme se hlavně zabývali plným a sexuálním vztahem mezi mužem a ženou, přičemž jsme se zmínili o situaci osamělých lidí, mnišek, mnichů nebo také světských osob. Nemohu nic říci o homosexuálních svazcích, protože tady mi scházejí zkušenosti. Mezi pohlavími existují rovněž tři druhy kontaktu, kdy se sex nezúčastňuje. Jsou velmi stabilní, ale méně vzrušující. Žena může potkat partnera, v němž vidí svého otce, a muž svou matku, kteří je ochraňují a seznamují se světem. Nebo mohou potkat partnera, ve kterém spatřují svého bratra či sestru, se kterými se učí a dělí se s nimi o svůj rozvoj. Třetí způsob, jakým se pohlaví mohou doplňovat, je role syna nebo dcery.
Ať už se takovéto setkání odbývá na jakékoliv úrovni, děje se něco komplexního. Buddha mnoha svým žákům radil, aby zůstali sami, ale nešlo jen o to, aby je uchránil před těžkostmi rodinného života. Štěstí, jaké se objeví díky dobrému svazku s partnerem, není větší než utrpení, jaké si lidé způsobují, když jsou mezi nimi špatné vztahy.
Pokud jsme bystří a otevření k výše uvedenému, můžeme našimi vnitřními anténami vnímat signály kdekoliv po širokých alejích života. Můžeme vědět, ochraňovat, učit se a zachovávat rovnováhu ve všech obtížných situacích, které nás obklopují. Ale neoceňujeme je, prostě jsme si jich vědomi bez očekávání a obvyklých názorů, zkoušíme vidět svět takový, jaký je. Všechno postupně zaujme své místo. Nelze si představit plnější život než takovýto. Může snad být něco hlubšího než přeměna našich hlasů, pohybů, všech situací na postupnou iniciaci, na naplněný život, hlubší smysl? Vidět potenciál druhých jako zrcadlo své mysli je cestou k veškeré vnitřní energii.
Klíčem k risknutí tohoto kroku je chuť a připravenost věřit pozitivnímu. Tato radost je chráněna vhledem do absolutní podstaty jevů. Jeden velmi populární, ale chybný názor nás musí rychle opustit. Téměř každý si myslí, že nepřímá pravda, ohraničená na jedné straně sladkými nadějemi a na druhé černou depresí, je příjemná. To ale není pravda. Neexistuje žádný střed! Dokonce i když lidé popisují události podobnými slovy, jen ti, kdo prožili jednotu podmětu, předmětu a činnosti věci nepřibarvují. Láska ukazuje přesvědčivěji než cokoliv jiného, že k tomu, abychom vstoupili do čisté země nebo kamkoliv jinam, kde bychom potkali buddhy, není potřeba umřít. Vše, co potřebujeme, je protřít si oči, a to tady a teď.
V každém případě je smysluplné vždy se navzájem vidět na nejvyšší a nejčistší úrovni. Snižování hodnoty někoho druhého není v rozporu jen s absolutní pravdou o buddhovské podstatě všech bytostí, ale navíc dělá ze všech ubožáky. Dokud automaticky neprožíváme bohatství všech jevů, je možné se cvičit na partnerovi v postřehování toho, co je významné, čisté a krásné, přičemž začínáme tím, co je snadnější. Potom je možné dovolit si cítit se dobře i se vším ostatním, co se objeví, dát prožitkům prostor k jejich rozvoji a nenechat se polapit trýznivým vztahem "včera - zítra ráno". Namísto toho bychom měli teď a tady dělat to, co můžeme, neustále čerpat energii z daného okamžiku a radovat se z mnohostrannosti dané situace. Je důležité nikdy nesrovnávat to, co bylo, ale skutečně těžit z toho, co je. Tato živá přítomnost je darem, který nám dává láska, i když jen málokdo si uvědomuje to, že setkání mužské a ženské energie v nejskvělejších okamžicích lásky je stavem, který vykračuje mimo jakoukoliv dualitu.
Toto bylo několik myšlenek na stále živé téma, které spatřily světlo světa během letu z Moskvy do Vladivostoku v únoru roku 1996.
Ať díky neustále sdílené otevřenosti zjistíme, jak jsme skvělí.

překlad: Karel Kindl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama