Podstata Magie

10. března 2010 v 11:32 | Jan Kefer velký mág |  Magie

Vyňatek s knihy Syntetická magie

§ 7. Podstata magie.

Chceme-li pochopiti podstatu magie a soustavu této nauky v celé její plnosti, musíme dáti výhost veškeré naivitě a nelogičnosti, kterou byl a jest tento obor opřádán. Pověry, animistické inkantace, lidové rituály a zvyky, s kterými jest magie neprávem ztotožňována, náležejí více do oblasti antropologie, sociologie a sociografie, byť by i po stránce magicko-esoterní obsahovaly leccos zajímavého a důležitého. Dále nutno se oprostiti od náboženského a citového zaujetí. Nepodceňujeme nijak mystické spekulace a vytržení, obracejí-li se na pláň metafysickou, ale nutno uvážiti, že magie větším dílem náleží řádu tohoto světa, jeho silám a jeho řádu a hodláme-li ji správně logicky zhodnotiti, jest nám náboženský a mystický cit překážkou. Konečně jest nutno při definování magie opříti se o zkušenost badatelů v tomto oboru odborně pracujících a nikoli o laické výklady nevědomců a fantastiku exaltovaných nadšenců.
Badatelé zabývající se magií pouze teoreticky a vycházející z pramenů nepůvodních chápají magii tak, jak se projevovala v historické skutečnosti. Názor moderních okultistů, kteří se nevěnovali syntetickému studiu magie a praktickým pokusům, kryje se většinou s názorem prvnějších. Magie ve své podstatě jest jim jakousi naukou, která se snaží uvésti v soustavu mantické praktiky, démonologii různého druhu a praktiky čarodějnické. Mnohdy se značným aparátem kulturně-historickým studují pozůstatky magických představ, aniž by však vystihli jejich podstatu.
Magii dělí na praktiky divinační, rozlišujíce mantická znamení přirozená (nebeská znamení, sny, inkubace, extase, jasnovidnost) a umělá (hieroskopie, mystika písmen, magická zrcadla atd.) a na praktiky související s animickým názorem na svět, po případě kotvící na negativní stránce náboženských teologií a mravností. Do tohoto oboru řadí nauku o démonech, o domnělých projevech mimosvětských inteligencí, praktiky očarování a ony, které souvisejí s ochranou proti různým škodným látkám a zásahům, ať již pozemské či astrální povahy.
Tento názor zajisté bude vyhovovati těm, kteří si přejí popisu magických jevů co možná nejnaivnějšího, aby s povýšeným úsměvem moderního člověka magii i její projevy zamítli a označili jako pověru, nebo těm, jichž náboženské představy nemohou se obejíti bez zásahu démonických personifikací a jejich vlivů a chtějí ujíti životní všednosti více následkem vrozeného romantismu než skutečné duchovní potřeby.
Chceme-li dosáhnouti podstatné definice a celkového pochopení magie, musíme vycházeti ze syntetického názoru, jenž pramení z děl badatelů skutečně významných, jejichž vývody jsou podepřeny i badatelskou zkušeností a pokusnou praksí pracovníků moderních. Jedině touto metodou jest možno, aby se nám otázka magie, magického a problémů jejich objevila v celé své šíři a mohla tak podati nezkreslenou a jasnou odpověď.
Řekli jsme, že nutno rozlišiti podstatu magie samé na část exoterní, to jest na onu část magie, která pomocí dosud vědecky přesně nedefinovatelných sil dochází ke konkrétním, definovatelným účinkům a na část esoterní, která obsahuje vlastní syntézu dění. Esoterní část magie není veřejnosti dosti známa; je plodem osobitého růstu, náplní inteligence a mravních sil, tvoří intimní osobní kredo člověka, s kterým žádný opravdový charakter na veřejnost nevystupuje. Proto také většina tak zvané okultní literatury jest věnována oné magii exoterní, která na pochopení a inteligenci neklade zvláštních požadavků. Magie exoterní může se však státi velmi důležitým nástrojem pro magický esoterismus, je-li vedena metodou rozumu a logiky. Proto nelze ji v její vlastní podstatě podceňovati, i když by si nestranný zkoumatel na základě literatury, která se za magickou vydává, mohl o ní učiniti názor ne příliš lichotivý. Proto nebude nemístné uvědomiti si v krátkém přehledu moderní práce výsledky pokusné magie.
Podle moderních badatelů možno také definovati experimentální magii jako nauku o bezprostředním využití přírodních sil. Zatím co obecná věda využívá přírodních sil pomocí přístrojů a zákonů majících původ v poučkách fysiky a chemie, tvrdí moderní okultisté, že prapříčina všech těchto projevů záleží ve skrytých, latentních neb okultních silách přírody, takže působíce magicky na tyto příčiny všech věcí, můžeme tím i působiti na úroveň fysickou. Tento názor kryje se s odvěkým učením klasické magie o zákonu analogie. Tuto teorii o příčinách, na které může člověk bezprostředně působiti, možno aplikovati do světa hmotného (alchymie, astrologie) i do světa biologického (magie), zatím co akademická věda definuje vzájemné vztahy hmotných těles jako magnetiemus, to jest přitažlivost a odpuzování těles jak na zemi, tak i ve vesmíru. Magie činí mezi tímto magnetismem či elektřinou moderní vědy rozdíl ještě jemnější a odstupňovává jednotlivé vlivy "magnetické" hmoty nebo živočichů podle hmotného složení nebo podle směru pohybu do různých kategorií. Těchto kategorií bylo v klasické magii v základě sedm; byly pojmenovány podle planet a byly aplikovány na makrokosmos i mikrokosmos.
Podle zákona o analogii vyvolává magie účinky v úrovni fysické působením na příčiny v úrovni okultní.
Podle staré tradice všechna náboženství mají svoje jádro a zapříčinění v magii. Tatáž tradice připisuje vznik magie Atlantidě, domnělé předhistorické pevnině, o které se zmiňuje Plato. V Egyptě, Chaldeji, Babylonii, Palestině a Indii byla magie vypracována souběžně s vývojem náboženství. Základní text obsahující veškerou magii v několika větách jest Smaragdová deska Hermova, dílo neobyčejné filosofické hloubky. Prameny magie nesoucí pečeť náboženských prvků lze nalézti v Genesi, v evangeliu sv. Jana, v Apokalypsi, v některých zpěvech Védických a jmenovitě ve středověké Kabbale. Vedle tohoto syntetického, nábožensko-filosofického směru magického, byla magie budována jako přírodní věda bez ohledu na náboženská dogmata. Prameny tohoto druhu magie jsou díla Demokrita, Platona, Plotina, Porfyria, Jamblicha, Raymunda Lulla, Agrippy z Nettesheimu, Paracelsa, Ekartshausena, Fabre d'Oliveta, Elifase Léviho, Stanislava de Guaity, Reichenbacha, Mesmera, Gérarda Encausse, dra Randolpha a dra Staudenmaiera. Mystickou magii vzali za podklad mohutných moderních hnutí Blavatská (teosofie), dr. Steiner (antroposofie) a dr. Hanish (mazdazdan).
Vlastní moderní magii, do které má býti uvodem naše kniha, representují badatelé sdružení ponejvíce ve společnostech pracujících neveřejně metodami výlučně vědeckými.
Neveřejnost moderní magické práce souvisí v první řadě s oním faktem, že správně pochopená experimentální magie vede nutně k magii esoterní, k syntéze utvořené inteligencí badatele, jejíž plody uspokojují mysl natolik, že netouží po veřejné publikaci, která by se nevyhnula zbytečným polemikám. V dnešní době, kdy analytická metoda zvítězila a ovládá veškeré obory kulturní, bylo by bláhovým snem se domnívati, že kultura myšlení a cítění, jež vznikla na základě metody syntetické, vykáže jakoukoliv sociální působnost. Proto moderní pracovník v zájmu svého klidu a výsledku své práce halí se do nejpřísnějšího soukromí i když snad současná kultura jest tímto jeho postavením ochuzována o bohatý a životný proud.
Přesto však výklady magické filosofie bez jakéhokoliv zásahu odborných pracovníků jsou potvrzovány v nejnovější době i moderní vědou. Tak na příklad zákon analogie, udaný Smaragdovou deskou, jest potvrzován především lékařstvím v oboru sugesce a autosugesce. Jak zjistila moderní věda, působení na úrovni mentální může vyvolati účinky na úrovni fysické, jež se projevují určitými fysickými změnami a mohou dokonce způsobiti i vyléčiti vážnou chorobu. Magický zákon o analogii makrokosmu a mikrokosmu potvrdila i fysika a chemie teorií o atomech, molekulách, elektronech a ionech. Psychologie a sociologie dospívá k těmže výsledkům, které předpokládají existenci zákona o davové sugesci a tvoření silných proudů mentálních. Hermetické nauky o existenci prahmoty potvrzují se rovněž znenáhla novými výzkumy chemickými a i moderní filosofie blíží se leckdy teoriím magickým.
Naše dílo chce ukázati magii nikoliv jako pověru lidových žaltářů neb fantastického romantismu, nýbrž jako přírodní vědu svého druhu a syntetickou filosofii, jež dovede hypoteticky odůvodniti a cestou rozumovou vysvětliti nejen staré praktiky náboženské i "čarodějnické", ale i podati teorie uspokojivě vysvětlující problémy, s kterými moderní člověk dosud zápasí.
Jak z tohoto krátkého přehledu vidno, tvoří se principy teoretického okultismu i praktické magie zákony analogie a syntézy. Tyto zákony zasahují do všech oborů hermetismu, doplňují je vzájemně a poutají k sobě do té míry, že lze jen velmi nesnadno definovati jejich hranici. Tak magie experimentální i esoterní zasahuje do jisté míry i do teoretického okultismu vlastního, neboť záměrně vyvolané účinky předpokládají i určitou teoretickou znalost příčin a magie není uměním vyvolávati účinky bez příčin, jak její odpůrci často tvrdívají, nýbrž uměním využíti k požadovaným účinkům síly aneb příčiny dosud všeobecně neznámé.
Praktickou magii možno děliti podle činnosti na mužskou nebo ženskou, aktivní nebo pasivní.
ČINNOST
AKTIVNÍPASIVNÍ
1. Astromagie
2. Teurgie
1. Astrologie
2. Mystika
v působení na organické bytosti
3. Emise sil3. Recepce sil
v působení na hmotu
4. Alchymie činná4. Alchymie trpná
v divinaci
5. činná5. trpná
Magie vysílání a přijímání sil v působení alchymickém tvoří pak zvláštní obor, tak zvanou hermetickou medicinu, která jako pomocných nauk užívá i oborů ostatních. Podle dvou základních pravidel léčitelských "contraria contrariis" nebo "simila similibus" dělí se opět na dvě třídy analogické hořejšímu dělení magie.
Astromagie jest aktivní působení evokovanými silami hvězdných emanací, kdežto astrologie použitá v magii využívá působících proudů vesmírových, tak zvaných hvězdných sil, k uskutečnění předem určených záměrů.
Teurgie jest úmyslným, chtěným a činným stykem se silami, které možno populárně nazvati inteligence vyššího řádu, kdežto mystika je pasivní, ženské přitahování těchto sil do vlastní bytosti.
Magická emise sil odpovídá eulidskému dekretismu; její obory jsou velmi četné. Patří sem tak zvaná magie mentální, sexuální mužská, fascinace, hypnotismus, magnetismus, spiritismus a jiné obory pokud mohou býti kvalifikovány jako činné, aktivní projevy na rozdíl od magické recepce, kde se operatér ztotožňuje s objektem a přitahuje pasivně, žensky, žádané síly nebo vlivy. Příklady tohoto oboru jsou magie sexuální ženská, vampyrismus, somnambulismus.
Alchymie jest nauka o záměrné přeměně hmoty. Podle způsobu práce, lze ji děliti na dvě shora uvedené kategorie. Operatér nahražuje přírodní laboratoře ve svých atanorech nebo užívá v určitých obdobích svého díla spontánních přírodních pochodů. K alchymii řadíme i spagyrii a nauku o drogách užívaných v magii a v hermetickém lékařství.
Divinace je předvídání minulých, současných nebo budoucích, dosud neznámých dějů. Může se díti dvojím způsobem: činně, vniká-li operatér do sfér příčinných nebo trpně, nechá-li těmito sférami pouze na sebe působiti. Divinačních neboli mantických metod je nespočet. Astrologie mantická, cheiromantie, rhabdomantie, jasnozření, jasnosluch a jiné patří do této kategorie.
Jak již bylo řečeno, vede praktická magie k vlastní magii esoterní. Síly, jež intervenují v dílech praktických, nutno studiu podrobiti jako jsoucnosti a zde již se badatel ocitá v oblasti magie esoterní, kterou bychom mohli nazvati teoretickou, kdyby nevytvářela velikých praktických děl, ne již na pláni fysické přírody, nýbrž v oblasti ducha a osudových sil ženoucích vpřed lidský život. Zde, na sféře duševní rovnováhy člověka, jest podle našeho názoru největší přínos magie. Ustoupí-li časem díla magie praktické výzkumům akademické vědy, zůstane provždy tato esoterní magie oblastí svého druhu, oblastí v civilisačním úsilí nejdůležitější, neboť vytváří svobodného člověka a umožňuje dokonalé prožití a pochopení všech krás a veškeré nádhery života. Tato esoterní magie má tři základní aspekty: mravní, terapeutický a filosofický. Jest skutečnou realisací kultury, jinak řečeno jest využitím zákonů dění k záměrné akci ve sféře bytí. Tuto magii možno definovati bez obavy, že by tato definice nevystihovala její podstatu, následovně:
Magie jest pochopením a využitím rovnováhy bytí.

Tady se dá dočist celé vydaní jeho knihy ,ale nejprve se musíte zaregistrovat registrace



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama