Nastává čas »Eurábie«

21. února 2011 v 21:24 |  Islám(muslimský svět)

Nastává čas »Eurábie«

Militantní islám znepokojuje blahobytnou západní Evropu. Je reálné, že by ji mohl také ovládnout?
reklama

Ženy zakryté v burce.
Tagy
Když Iráčan Taymour Abdel Wahab vyrůstal v 90. letech s rodiči ve Švédsku, nejevil o náboženství žádný zájem - většinu času mu zabralo chození s děvčaty (dokonce i s jednou Izraelkou), vysedávání u piva a basketbal. Vše se změnilo, když v roce 2001 odjel na vysokou školu do Británie.
Během studia sportovní terapie na Bedfordshirské univerzitě v Lutonu se stal zuřivým stoupencem al-Káidy. »Mám obavu, že prodělal klasický brainwashing,« krčí rameny jeho dlouholetý kamarád.
Předminulou sobotu, den před svými 29. narozeninami, se omotal pásem výbušnin, na záda si vzal ruksak s bombou a pokusil se vyhodit do vzduchu nákupní středisko v centru Stockholmu. Explodoval jen pár minut chůze od místa, kde mohl způsobit masakr.
Paradoxní vztah radikálního islámu a Evropy zřejmě neilustruje nic lépe než tento pokus o muslimský teror ve Švédsku.
Iráčan žijící ve skandinávské zemi musel cestovat ještě více na západ, do další vyspělé evropské země, aby se z obyčejného teenagera změnil v blázna, chystajícího potrestání Švédska za přítomnost několika set vojáků v Afghánistánu a za karikaturistu Larse Vilkse, který před třemi lety nakreslil proroka Mohameda se psím tělem.
Všechny naše strachy
Švédsko přestalo být posledním »ostrovem klidu«, jehož se teror netýká.
V zemi žije něco mezi 400 a 500 tisíci muslimů, tedy pět procent obyvatelstva. Většinou pocházejí z Iráku a Íránu, v menší míře jsou zde Bosňané z bývalé Jugoslávie a komunity Marokánců a Somálců.
Kolik dalších atentátníků může být na cestě? Kde udeří? Německé tajné služby varovaly už na podzim, že Evropě hrozí adventní útoky muslimských radikálů, očekávaly je v Berlíně. Cílem však byl Stockholm.
Západní Evropa má vůči islámskému teroru rozporný postoj - jen pomalu jí dochází, že jej nelze zastavit. Rozhněvaných mladých muslimů podchycených fanatickými učiteli je dost.
Od 11. září 2001 se však v Evropě uskutečnily »jen« tři útoky - 11. března 2003 bombové atentáty na vlaky u Madridu zabily 191 lidí, o rok později byl islamistou marockého původu Bouyerim zavražděn nizozemský filmař Theo van Gogh a 7. července 2005 čtyři britští radikálové původem z Pákistánu zabili v londýnské hromadné dopravě 52 cestujících. Mimochodem, tato čtveřice pocházela také z Lutonu.
Ostatní akce jsou však prováděny amatérsky a často navíc osamělými fanatiky bez přímé vazby na síť al-Káida. Veřejné mínění zůstává v klidu. Hrozba by musela být daleko větší, aby lidmi pohnula.
Jiná země, jiný muslim...
Západní Evropu přesto proniká strach, že ji promění přítomnost početných muslimských menšin.
Islám představoval od svého vzniku kontrapunkt Evropy, ale v určitých fázích i sílu, která pomáhala utvářet evropskou identitu. Zatímco po dobytí Španělska dovedli Arabové zemi k rozkvětu, osmanští Turci stejný zázrak na Balkáně nezopakovali. Dnešní »třetí dějství« vzájemné konfrontace se točí kolem lidí, kteří nepřišli jako dobyvatelé. Od konce 50. let je lákaly bývalé koloniální mocnosti, hladové po levné pracovní síle.
Rozmanitost příchozích z těchto vln byla tak velká, že podle některých expertů pojem »evropský muslim« ani neexistuje.
V Německu se uchytili zejména venkovští Turci z Anatolie, ve Francii Arabové a Berbeři ze severní Afriky, v Británii Pákistánci a sekularizovaní Íránci, o jejichž náboženském označení muslim lze pochybovat.
Příliv muslimů do Evropy se nezastavil, zastavil se však počet imigrantů, kteří pracují.
Muslimští imigranti podle svých odpůrců zneužívají výhod sociálního státu a koncentrují se ve velkých městech, kde tvoří 20 až 30 procent obyvatelstva (v Rotterdamu, Amsterodamu a Marseille).
S první generací příchozích problémy nebyly. Problematická je právě zmíněná třetí generace - třicátníci a mladší, k nimž patřil i Wahab. Trápí je velká, místy až čtyřicetiprocentní nezaměstnanost, na školách jim vadí rovnost obou pohlaví, brzy se uchylují k násilí a jsou v nebezpečí zkratkovitého »návratu k muslimským kořenům«.
Zajímavé je, že před deseti lety o nich prakticky nebylo slyšet - tehdy ovšem nikdo neznal ani demonstrace muslimů v ulicích západoevropských měst.
Nicméně 30. září 2005 zveřejnil dánský list Jyllands-Posten dvanáct karikatur proroka Mohameda. Následné bouře si vyžádaly desítky mrtvých. Nespokojených muslimů bylo rázem všude plno.
Ve Francii se jim nelíbil zákaz nošení dívčích islámských šátků ve veřejných školách, v Německu zákaz nošení hidžábu pro učitelky, v Nizozemsku zákaz burek.
Pak je rozhněval papež Benedikt XVI., který citoval 600 let starý výrok byzantského císaře, kárajícího islám a Mohameda. Muslimským světem otřásly protipapežské demonstrace.
Za první dekádu nového tisíciletí vyplouvala na povrch další znepokojivá fakta - mnohé mešity se staly centrem fundamentalismu, na školách s muslimskými žáky nelze vyučovat o dějinách judaismu a evoluční teorii.
Čtyři desítky saúdských víkendových muslimských škol v Británii navíc vychovávají mládež rovnou podle práva šaría - učí je, jak správně uříznout zloději ruku či nohu, pokud kradl podruhé, anebo jak by se měli zabíjet homosexuálové.
Výuka sice nenavádí přímo k terorismu, ale staví studenty proti západní společnosti. Sem tam se objeví pokus tento trend zvrátit - univerzita v německém Osnabrücku jako vůbec první vysoká škola v Německu nabízí vzdělání pro islámské duchovní - imámy. Cílem je vychovat islámské duchovní, kteří akceptují německou kulturu.
V Anglii zase musejí řešit problém s právem šaría, které muslimské komunity zavádějí v otázkách manželství, dědictví a rozvodu. Canterburský arcibiskup Rowan Williams je v tom v rámci politické korektnosti podporuje. Není divu, že proti hrozbě islámu pozvedá v západní Evropě hlas stále více lidí.
Zmatení pojmů je takové, že ve Francii dnes už demonstrují muslimové za svobodu slova, pod níž si představují své radikální přesvědčení. Švýcarsko v referendu odmítá stavbu minaretů a v islámské hrozbě nachází mocný argument extrémní pravice.
Nizozemský politik Geert Wilders, stojící v čele třetí nejoblíbenější strany ve své zemi, hovoří hanlivě o Evropě jako o »Eurábii«. Požaduje zákaz koránu, placení daní ze šátků na hlavě a propočítání ekonomické rentability imigrace.
Proroci katastrofy
Jedním z prvních, kdo postřehli nebezpečí islámu pro západní Evropu, byl konzervativní pastor Pat Buchanan.
V knize Smrt Západu z roku 2002 nabídl temnou vizi blízké budoucnosti - kolébka západní civilizace se stane i jejím hrobem. Stárnutí populace a propad porodnosti připraví Evropu o její mládež, zatímco z muslimského světa se nepřestanou valit masy nevzdělaných a indoktrinovaných.
Britka Melanie Phillipsová v bestseleru Londonistan tvrdí, že Británie se náměsíčně potácí na okraj propasti. Příčinou je prý mravní slabost Západu, který se nechá zotročit islamismem. Geerta Wilderse podle ní kritizují, ačkoli »říká pravdu«.
Ještě větší pozdvižení způsobil v Německu Thilo Sarrazin s knihou Sebezničení Německa, s podtitulem Jak dáváme vlastní zemi všanc. Muslimové mají podle něho vrozený sklon ke zločinnosti, nemají chuť se integrovat, a časem jich může být víc než Němců. Jeho plošné obvinění cizího národa ovšem připomíná antisemitismus.
Existují však i optimističtější pohledy. Americký spisovatel indického původu Fareed Zakaria soudí, že boj s teroristickými bojůvkami sice hned tak neskončí, ale západní bezpečnostní složky a tajné služby nikdy nepřestanou mít navrch.
Na názorech Buchanana, Phillipsové a dalších se řadě publicistů a odborníků nelíbí, že přeceňují duchovní sílu a nepřizpůsobivost islámu. Přitom ignorují fakt, že muslimové nemají politické ambice.
V 577členném francouzském Assemblée Nationale není jediný muslim, v 646členné britské Dolní sněmovně jsou čtyři a v Bundestagu je jich pět. Kde je ta síla k ovládnutí Evropy?
Křesťanství vyhrává
Hrozbu zkrátka není dobré zveličovat, ani podceňovat. Všechny scénáře budoucího vývoje jsou spekulativní - podle některých prognóz se muslimská populace v Evropě do roku 2020 zdvojnásobí, zatímco nemuslimská poklesne o 3,5 procenta.
Podle vysloveně katastrofických vizí bude do roku 2050 každý pátý Evropan muslim. Jiné modely naopak předvídají u muslimů prudký pokles porodnosti. Počet evropských muslimů by měl vrcholit v roce 2060 na devíti procentech, a i když v některých zemích může být toto číslo vyšší, půjde o maximum. Pak čeká i je úpadek.
Navíc křesťanství roste celosvětově dynamičtěji než islám - především v Africe a Latinské Americe, i když islám paradoxně posiluje hlavně v Evropě.
Rostislav Matulík
redaktor MF Dnes
Muslimové v unii
- V 495milionové Evropské unii dnes žije více než šestnáct milionů muslimů, tedy 3,6 procenta obyvatel. Jejich počty v jednotlivých zemích jsou následující:
- Velká Británie - necelé dva miliony
- Francie - okolo pěti milionů
- Německo - 4,3 milionu (z toho 2,4 tureckého původu)
- Itálie - 1,9 milionu
- Španělsko - jeden milion
- Nizozemsko - 850 tisíc
- Belgie - 630 tisíc
- Rakousko - půl milionu
- Dánsko - 250 tisíc
- Norsko - 163 tisíc
Příliv do Evropy se nezastavil, zastavil se však počet imigrantů, kteří pracují.
3,6 procenta
Takové je zastoupení muslimů v obyvatelstvu Evropské unie.
Foto Reuters: Britské muslimky během zářijového protestu proti návštěvě papeže Benedikta XVI. ve Spojeném království.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama